Arlette Denis

Montmartre... snad nejznámější světový kopec, jedno ze synonym Francie, Paříže, pařížské bohémy a umělců. Místo kde tekl absinth proudem, dodávající inspiraci, pomalu však vykrádající rozum malířům, básníkům... a prostitutkám, kterých zde bylo vždy víc než kdekoliv jinde.

Paměť staré "La Butte" se dochovala dodnes v písních, které zpívá jedna z pouličních umělkyň - Arlette Denis a doprovází je na flašinet. Energická to figurka, s hlasem jako zvon, vám poblíž náměstí Place du Tertre kde jsme na ni narazili, za pár drobných zpívá o životě, marných láskách, těžkostech a radostech tohoto kouta města. Arlette dokáže své publikum bavit zpěvem, grimasami a vůbec pouličním divadlem - vždyť koneckonců, svět je jedno velké divadlo... a je také přesvědčivá: vyhrála totiž "Zlatou palmu" na "Festivalu pouličních zpěváků".

Takže, až budete na Montmartru, pečlivě nastražte uši... možná ji tam potkáte.

PS: fotky přidám, až je znova najdu ;)

Les Sables d'Olonne

"Olonnské Písky" tak by zněl nejspíš překlad do češtiny, byly vůbec první francouzské město, které jsem navštívil. Poprvé to bylo v roce 1998, ještě na základní škole. To už nějakou dobu fungoval výměnný program mezi naší "ZŠ Vsetín - Rybníky" a "Collège Notre Dame de Bourgenay". Bylo docela obtížné se do tohoto programu dostat, ale protože nějakým způsobem vyzbylo místo, tak jsem mohl jet. Tehdy jsem ještě netušil, jak velkou roli tenhle výlet v mém životě sehraje.

V roce 1998 ještě nebyla tak striktní nařízení z EU, takže jsme mohli vycestovat na "západ" starou, ale opravdu stařičkou Karosou, kterou si naše škola pro tento účel pronajala. Tento autobus se stal posléze oblíbenou atrakcí na školním olonnském dvoře, nemluvě o emisích škodlivých plynů... :-)

Ať už jsme naším autobusem působili jakkoliv exoticky, posloužil nám výborně a odvezl tam, kam jsme potřebovali, a že toho nebylo málo: do Saint-Nazaire, kde jsme navštívili námořní muzeum, do okolí Les Sables d'Olonne na ochutnávku čerstvých, právě z moře vylovených ústřic...

Po druhé jsem se do Francie dostal v roce 2000, v rámci stejného programu. Už jsem nejel do neznáma, jel jsem do země, kterou už jsem tehdy miloval, měl jsem za sebou první rok francouzštiny a byl jsem celý žhavý na to, až budu moct mluvit. Už jsem nebydlel ve staré známé rodině u Christèle Miot, ale u Claire Fauve. Obě dvě holky jsem znal už z předchozí návštěvy, ale i z jejich cesty k nám, v roce 1999. Hodně jsme se spřátelili, a tehdy to vypadalo, že to přátelství bude nějakým způsobem pokračovat... s Christèle jsem byl ještě určitou dobu v kontaktu, ale už je to dlouho, Claire se odmlčela jen chvíli po poslední návštěvě.

Les Salbles d'Olonne je přímořské letovisko u Atlantského oceánu, s krásným starý přístavem, promenádou a pláží. Každoročně zde začíná slavný závod plachetnic: Vendée Globe.





















Odkazy:
Les Sables d'Olonne - turistické informace (ve Fj, Aj, Nj)
Vendée Photos - blog s fotkami z kraje Vendée (ve Fj)

Parc Astérix

"Je rok 2007 a celá Galie je okupovaná seriózními dospěláckými Francouzi. Celá? Ne! Nedaleko od Paříže se nachází galská vesnice která odolává náporu nudy, obývaná nezničitelnými Galy."

Tento tematický zábavní park se nachází asi 30 km severovýchodně od Paříže. Nejlépe se sem dostanete autobusem, který jezdí co 45 minut z autobusového terminálu na stanici RER B3 - Charles-de-Gaulle (Roissy CDG1).

Co vám nabídne? Ocitnete se uprostřed komixu, potkáte se se všemi postavičkami včetně Astérixe a Obelixe v galské vesnici, nadopujete se adrenalinem při zdolávaní horských drah a můžete si užít drezůru delfínů.

Astérixova skála; Nábor do legií :-); Všechny cesty vedou do Říma;

Nebojácný Říman; Já a Bonemine (to je páreček, co? :-); Sám Zeus;

Assurancetourix a Cétaumatix; Mezi Normanďany (Olaf Grossbaf);

Forum Romanum; Diovo spodní prádlo;

Opravdu HORSKÁ dráha; Astérix, Obélix a Idéfix;

Abraracourcix; Automatická pračka :o)

Delfíni

Odkaz:

On connaît la chanson (1997)

Aneb ta stará známá písnička. Je to film dějově typicky francouzský. Příběh není to hlavní, důraz je kladen na charakteristiku postav, jejich city a osobnostní vývoj v průběhu filmu.

Camille (Agnès Jaoui) studuje historii a vydělává si průvodcovstvím, připravuje se na obhajobu své disertační práce o "Venkovských rytířích od jezera Paladru v roce 1000". Potkává se s playboyem vlastnícím realitku - Marcem Duveyrierem (Lambert Wilson), který prodělává krizi po rozchodu se svou bývalou a dávají se dohromady. Marcův zaměstnanec Simon (André Dussollier) chodí na exkurze pořádané Camille, nachází společnou řeč a začnou se vídat. Simon, na rozdíl od Marca, projevuje upřímný zájem o Camille i její práci, zároveň se do ní zamiluje.
Další vztahová linie: Camillina sestra Odile (Sabine Azéma) prožívá krizi svého manželství s Claudem (Pierre Arditi), do toho se objeví její bývalý přítel Nicolas (Jean-Pierre Bacri), rovněž v krizi se svou anglickou manželkou Jane (Jane Birkin). Camille se nemá s Nicolasem ráda, ovšem najdou společnou řeč, když zjistí, že oba trpí depresemi. Závěr filmu nabídne celkové řešení zamotaných vztahů.

Příběh by ale nebyl kompletní bez zakomponovaných francouzských písní od Josephine Bakerové počínaje, přes Edith Piaf, Charlese Aznavoura, Clauda Françoise a dalších, které skvěle doplňují dialogy hlavních postav.

Obzvláště vydařená je úvodní scénka, kdy německý generál Von Choltitz odmítá Hitlerův rozkaz zničit Paříž a jeho ústy zpívá Josephine Baker: "J'ai deux amours, mon pays et Paris..."

Film září vtipem vlastním autorské (a manželské) dvojici Jaoui-Bacri, a pro ty, kteří mají rádi francouzské písničky je to jako pohlazení po duši.

Stanice Abesses: výzdoba zdí schodiště

Klikněte myší a posouvejte se tažením v obrázku doleva nebo doprava.

Schodištěm dolů:

Schodištěm nahoru: