On connaît la chanson (1997)

Aneb ta stará známá písnička. Je to film dějově typicky francouzský. Příběh není to hlavní, důraz je kladen na charakteristiku postav, jejich city a osobnostní vývoj v průběhu filmu.

Camille (Agnès Jaoui) studuje historii a vydělává si průvodcovstvím, připravuje se na obhajobu své disertační práce o "Venkovských rytířích od jezera Paladru v roce 1000". Potkává se s playboyem vlastnícím realitku - Marcem Duveyrierem (Lambert Wilson), který prodělává krizi po rozchodu se svou bývalou a dávají se dohromady. Marcův zaměstnanec Simon (André Dussollier) chodí na exkurze pořádané Camille, nachází společnou řeč a začnou se vídat. Simon, na rozdíl od Marca, projevuje upřímný zájem o Camille i její práci, zároveň se do ní zamiluje.
Další vztahová linie: Camillina sestra Odile (Sabine Azéma) prožívá krizi svého manželství s Claudem (Pierre Arditi), do toho se objeví její bývalý přítel Nicolas (Jean-Pierre Bacri), rovněž v krizi se svou anglickou manželkou Jane (Jane Birkin). Camille se nemá s Nicolasem ráda, ovšem najdou společnou řeč, když zjistí, že oba trpí depresemi. Závěr filmu nabídne celkové řešení zamotaných vztahů.

Příběh by ale nebyl kompletní bez zakomponovaných francouzských písní od Josephine Bakerové počínaje, přes Edith Piaf, Charlese Aznavoura, Clauda Françoise a dalších, které skvěle doplňují dialogy hlavních postav.

Obzvláště vydařená je úvodní scénka, kdy německý generál Von Choltitz odmítá Hitlerův rozkaz zničit Paříž a jeho ústy zpívá Josephine Baker: "J'ai deux amours, mon pays et Paris..."

Film září vtipem vlastním autorské (a manželské) dvojici Jaoui-Bacri, a pro ty, kteří mají rádi francouzské písničky je to jako pohlazení po duši.