"La ville lumière" - Město světel

V Paříži a vůbec ve Francii jsem poprvé byl v roce 1998, tehdy jsem mluvil plynně německy... a to bylo tak všechno.. takže jsem přijel jazykově naprosto nevybaven a rovnou jsem dostal "pecku mezi oči". Tahle země mě dostala a to takovým způsobem, že jsem se začal učit francouzsky a v podstatě od té doby nedám na nic francouzského dopustit (s jistou mírou nadsázky, samozřejmě), francouzsky řečeno, bylo to takový "coup de foudre" - láska na první pohled.

Vrátil jsem se ještě v roce 2000, to jsem měl za sebou první rok francouzštiny na gymnáziu a teprve jsem se osměloval mluvit, což ovšem Francouzi oceňují - živý zájem o jejich jazyk a kulturu. Od té doby jezdím do Francie víceméně s maximálně roční přestávkou a je to můj druhý domov - jak řekl Thomas Jefferson: "Každý člověk má dva domovy - ten svůj a Francii.") já bych ještě doplnil spolu s Josephine Bakerovou: "J'ai deux amours, mon pays et Paris..."

O Paříži se říká, že je to město světel. A je to pravda. Stačí se po setmění ocitnout na jakémkoliv místě, nejlépe vyvýšeném, a můžeme pozorovat tisíce světel, ať už těch honosných opírajících své paprsky o významné stavby nebo "obyčejných" světel domovů, dopravních prostředků nebo vykřičených neonů bulváru Rochechouart, kam člověka lákají do nejrůznějších sex shopů, bordelů a nebo přinejmenším kabertů.

A Montmartre? Když už byla řeč o Boulevardu Rochechouart, jen kousek od něj je Place Blanche a neméně slavný, jeden z posledních zdejších mlýnů a to rovnou červený: Moulin Rouge. Ale o tom až nekdy později. Právě jsem prozradil jedno z mých oblíbených míst: Montmarte - elegantní i vulgární zároveň, hrubý i něžný, špinavý i krásný... takových přívlastků by se dala najít celá spousta, ale přese všechno je to místo především kouzelné.
I když to dávno není vesnice kdesi na kopci severně od Paříže, ale její právoplatná čtvrť, a vy se ocitáte v chaosu turistů, černochů prodávajících suvenýry a spěchajících lidí všech barev pletí, národností a jazyků, i přesto - když pořádně napnete uši - uslyšíte starý flašinet, který vás vrátí do doby vyhlášených kabaretů, potulných umělců, do doby, kdy Paříž byla úplně jiná, ale stejná zároveň. Protože genius loci je pořád tentýž.

Dalším neméně krásným místem jako stvořeným pro pozorování nočního města je ona slavná Eiffelova věž. Doporučuji vystoupat na ní v době šírání, kdy se pokocháte jak denním a než dorazíte na vrchol tak i nočním rozhledem.

A jeden z večerů bych doporučil skončit na některé z lodí plavebních společností jako jsou "Bateaux-Mouches" nebo "Bateaux Parisiens" ze kterých se vám naskytne pohled na město kolem řeky. I když je to strašně "turistické", alespoň jednou takovouto vyhlídkovou plavbu doporučuju.

Noční Paříž, to nejde popsat slovy. To se musí vidět, zažít.

Paris ville-lumière na youtube: