Pařížské metro

"On a chanté la Tour Eiffel
Montmartre et puis l'quartier Javel
Paris, c'est grand, c'est beau c'est fou
Mais c'est parce qu'il y a dessous..."
...
Le visage de la Capitale
N'est pas celui d'la rue Pigalle
Ça c'est l'argent, le jeu, l'amour
Mais la vie de tous les jours :
C'est l'monsieur étourdi
Qui s'lève et puis qui crie :
"Bon sang, j'descend ici
Mais attendez, mais attendez ! "
C'est à six heures du soir
A la gare Saint-Lazare La sortie des bureaux MÉTRO ! ..."

Yves Montand popsal pařížské metro ve stejnojmenné písni - úryvek zde nahoře. Říká, že na povrchu je lesk města, jeho sláva. Pod povrchem je ten opravdový každodenní život, který vás nenechá na pochybách, že jste v Paříži.

Pařížské metro je stejné jako všechna ostatní metra. Stanice, vlakové soupravy, spousta lidí... Ale jen na první pohled. Jakmile jste uvnitř a uskutečníte svou první cestu, zjistíte že každá stanice je jiná, začnete si všímat detailů. Liší se od sebe stanice, na různých linkách jezdí různé soupravy, některé klasicky po kolejích, jiné mají gumová kola, někde se dveře otevírají pomocí kovové kličky, jindy tlačítkem nebo automaticky - jak je tomu například na nejnovější lince 14 (kde se navíc nemůže stát, že by cestující spadl do kolejiště, neboť i ve stanici vlak projíždí průhledným tubusem).

Metro má své kouzlo. Prohlížíte si jeho cestující a po odfiltrování nepřehlédnutelných turistů si uvědomíte, že to jsou ti praví Pařížané. Kosmopolitní Pařížané, směsice národností, barev. Jsou povídaví, nikdy ne nepříjemní, a jaksi podvědomě z nich cítíte francouzskou hrdost.

Baví mě pozorovat lidi. Pár mi jich utkvělo v paměti. Nejvýraznější byla dáma vyzrálého věku, která nenastoupila, ale přímo honosně vplula do vagónu. Nádherně oblečená, nalíčená, evidentně mající radost z toho, že ještě může hezky vypadat a... jak jinak, nesmírně hrdá. Když ji někdo pouštěl sednout, suverénně to odmítla a počkala, až se místo uvolnilo samo. Co dalšího dělá atmosféru metra? Jsou to potulní hudebníci, kteří buď přímo procházejí vagóny nebo různě existují v podchodech.

Nejvíc se mi líbí trasy, které vedou nad povrchem a jsou umístěny na viaduktech kopírujících ulice pod nimi. Jmenovitě je to linka číslo 2 z "Nation" na "Porte Dauphine" a číslo 6 z "Nation" na "Charles-de-Gaulle, Etoile". Z dvojky můžete vidět kanál Saint-Martin, Sacré-Coeur a třeba vystoupit na stanici "Abesses", která je má oblíbená. Leží hluboko pod zemí a k východu z ní vede dlouhé, ale opravdu dlouhé točité schodiště... pokud ovšem neminete výtah.

šestka na "Pont de Bir Hakeim"

Šestka se klube na povrch ve stanici "Passy" a vy potom můžete pozorovat Seinu, "Allée des Cygnes" (labutí alej) - na jejímž konci se tyčí menší kopie Sochy svobody a samozřejmě Eiffelovku. Pokud ji chcete navštívit, vystoupíte na stanici "Bir-Hakeim".

Co se stanic týče, mé nejoblíbenější jsou již zmíněná "Abesses" (2), dále "Concorde" (12), "Cité" (4), "Arts et Métiers" (3), Bastille (1) a Louvre-Rivoli (1).

Abesses

Concorde

Cité

Arts et Métiers

Bastille

Louvre-Rivoli
Stanice Abesses sama o sobě krásná není. Zato ovšem stojí ono schodiště, které je vymalováno "výjevy ze života Montmartru" ústící potom k secesnímu návěstí na "Place des Abesses" pro mnoho turistů výchozí bod pro návštěvu Montmartru.

Concorde se může pochlubit svou "abecední" mozaikou (pouze stanice na lince 12). Cité zase zaujme konceptem hloubené stanice ve tvaru tubusu. Arts et Métiers jako by kopíruje ponorku kapitána Nema, na Bastille je mozaikové vyobrazení Velké francouzské revoluce a Louvre-Rivoli vás svou výzdobou navnadí na návštěvu tohoto světoznámého muzea.

Pokud chcete z Paříže vidět hodně, jezděte rozhodně autobusem... ale pokud máte čas, metro vás bude chtít vtáhnout do jiného světa. Jen se nechejte.

Odkaz:
Stanice Abesses, výzdoba schodiště